Přihlašte se, kdo chce velkou televizi? A kdo chce nejen velkou, ale rovnou 4K televizi se 120Hz, OLED displejem? Čtěte dál, třeba uvidíte, jestli se vám bude hodit nová televize a vlajková loď od společnosti Panasonic.

Pojďme si teda probrat základy. Jak už jsem prohodil, dnešní HW test je o 4K televizi. Konkrétně jde o 55palcovou Panasonic 55MZ2000E, libozvučné to jméno… Velikostně se sice produkt nachází někde v té středové rovině, ale pyšnit se může svou podporou až 120 Hz. Ideální je tak nejen na běžné filmy či obsah z YouTubu, ale i hry. To zejména s následnou možností využívání VRR - tedy variable refresh rate, takže se dokáže obnovovací frekvenci přizpůsobit přehrávanému obsahu. I filmy běžící zpravidla na 24 snímcích tak nebudou působit nijak trhaněji než třeba na 60Hz televizích. Nám se to samozřejmě nejvíce hodilo hlavně na hry, kde snímky lítají vůbec nejvíce a kde jsme mohli těch 120 Hz využít. Samozřejmě s cenovkou docela nezanedbatelných 70 tisíc korun nesmí do toho všeho chybět ani podpora HDR na OLED panelu.

V jednom balení tak vlastně prezentuje Panasonic všechno, co byste od televize mohli chtít. A jak je to teda v praxi? Coby primárně herní redaktoři jsme televizi vlastně využívali jako monitor k počítači, abychom pořádně otestovali nějaké pecky. Především jsme byli díky HDR a obří velikosti fanoušky zasněžených lokací z Death Stranding. A že to byl panečku obraz. Být od toho trochu dál a používat to jako skutečnou televizi, asi bych slintal i u Dooma. Tahle televize od Panasonicu už nám ale na první dobrou dává větší pocit klasického „plug-and-play“. Postavili jsme ji na rozumný podstavec, zašroubovali čtyři šroubky, píchli do ní napájecí kabel, HDMI kabel od počítače a voilá. Všechno běželo jak po drátkách.

Asi nikoho nepřekvapí, že tohle není úplně… řekněme „doplněk“ na stůl. V důsledku klasického rovného panelu je tedy doporučené, abyste ji od sebe měli nějakých alespoň dva, dva a půl metrů. I přes své možnosti se tak skutečně jedná primárně o televizi vhodnou spíše ke konzoli než počítači. A to i přes fakt, že přímo podporuje FreeSync od AMD a G-Sync od Nvidie a přímo s ním při propojení s počítačem počítá. 

Když se pak na chvíli podíváme na její záda, můžeme vidět hned všechny možnosti připojení. Dohromady do televize můžeme vrazit až čtyři HDMI kabely, z toho dva porty mají podporu 4K 120Hz, ty další dva 4K 60. A samozřejmě si můžete zapojit i anténu. Klasika. Nechybí ani WIFI nebo Bluetooth.

V dnešní době už si asi dokážete představit, jak to teda všechno po tom zapojení funguje. Díky OLED panelu je černá vážně černá a kontrastní barvy vyzdvihuje i podpora snad všech typů HDR nebo Dolby Vision. Díky relativně podrobnému nastavení si navíc obraz - a nejen ten - můžete snadno přizpůsobit tomu, co potřebujete. Pro nastavení obrazu máme hned několik předpřipravených barevných módů, které se mohou hodit na fotografie, filmy, sport nebo hry. Případně je tu i automatika, která podle umělé inteligence vyhodnotí, který profil se na zobrazený obsah hodí nejlépe. Což, jak si asi dovede představit, může mít docela kolísavou kvalitu, potažmo přesnost. Alespoň při našem testování mělo. Je lepší si nastavit to, co víte, že vám bude vyhovovat. Na druhou stranu, pokud se vám v místnosti často mění světelné podmínky třeba tím, že vám přes den přímo svítí slunce do okna, asi se může automatické nastavení naopak dost hodit. Je to vcelku individuální. Nám při přesunu televize od okna z kanceláře do tmavého studia toto nastavení fungovalo dost obstojně, ale něco jsme si přece jen dolaďovali sami. To můžete i vy pomocí klasických sliderů třeba pro svítivost, kontrast, jas, sytost nebo tón. Řešit můžete i teplotu barev. V případě, že necháte zmiňovanou automatiku, dokáže televize díky senzorům sama hýbat s jasem a vyvážením bílé podle vašeho okolí. Pro hračičky je tu toho nicméně vážně hodně. A specificky hráče může potěšit, že je tu zabudované i nastavení pro zlepšení latence, pokud televize rozpozná, že kabel vede přímo z karty Nvidie s podporou VRR. V praxi to vlastně znamená, že se prostě zapne VRR, takže nic světoborného, ale je fajn, že s tím umí počítat. Nebude trvat dlouho a v nastavení velmi rychle přejdete na kategorii zvuku.

Televize v základním nastavení podporuje Dolby Atmos. Za cenu jeho vypnutí si ale můžete podrobněji nastavit zvukový profil a to, jak se mají reproduktory televize chovat v prostoru. Opět – co to znamená? Můžete zvolit konkrétní specifické místo, ve kterém sedíte, aby se reproduktory přizpůsobily vám a zvuk takříkajíc „řval více do vás“. Nebo můžete označit rovnou celé místo, pokud třeba máte gauč lehce v jiném úhlu a sedí na něm víc lidí. Reproduktory více od vás budou hlasitější než ty blíže k vám. Nebo pokud v místnosti máte trochu větší hluk, protože vám za oknem projíždí pravidelně vlak, můžete to v televizi nastavit a ona s tím bude počítat aby prostě obecně řvala trochu víc.

Je to fajn nastavení, které pokud potřebujete řešit, tak tu zkrátka je. I když většinu lidí asi zajímat nebude nebo nebudou mít náladu ho jakkoliv hrotit.

Nejen pro takové lidi tak Panasonic 55MZ2000E představuje solidní plug-and-play televizi, která byť strádá v tom, co nabízí zvukově, obsahuje vše, co byste jen mohli chtít, po té obrazové stránce. A to je přece jenom o něco důležitější.

Opomíjet samozřejmě nesmíme ani fakt, že je to skutečně televize. To znamená, že nechybí ani zabudovaný systém s hromadou všelijakých aplikací. Kromě běžného anténového připojení jsme si tak pořádně sedli k řadě už předem nainstalovaných aplikací. Je tu Netflix, HBO Max, Disney Plus, Apple TV+, klasická sorta. Pro hudební nadšence najdete třeba Spotify, Deezer a tak všeobecně nemůže za žádných okolností chybět ani YouTube.

Díky opravdu jednoduchému připojení na internet výběrem sítě a zadáním hesla tak doslova na dosah ruky máte kompletní „TV arzenál“, když to tak řekneme. Některé aplikace sice mají tendenci se pouštět trochu pomaleji než co bychom si přáli, ale velkou roli v tom samozřejmě hraje hlavně kvalita připojení. Tady bychom doporučovali nemít televizi úplně naraženou na zeď, ale trochu od ní, aby WI-FI dokázala pobrat signál z celé místnosti.

Abychom to shrnuli, nemáme jediný protiargument pro to, proč by tohle nemohla být vlajková loď nových televizí od Panasonicu. Ano, může být větší. Ano, může mít… já nevím, pár obskurních aplikací navíc. Možná lepší ovladač, který má na svých zádech malou klávesnici. Drtivá většina lidí si asi ale bude pokládat stejnou otázku co my – proč? To nejdůležitější: extrémně kvalitní obraz, krásný OLED panel, připravenost na filmy i hry, kolem a kolem dostatečný zvuk, a celkově úžasný zážitek tu je.

Zaujala vás tato televize / monitor? Více o konkrétním modelu najdete zde

Pokud vám ovšem některý z parametrů nesedí a nebo preferujete dostupnější modely, doporučujeme se podívat na celou rodinu OLED televizorů od Panasonic