Akční kamery tak, jak je známe dnes, možná už mnozí považují za samozřejmost. Dost rychle totiž zapomínáme, co k vývoji do současného stavu vedlo, a že cesta k nejmodernějším kouskům nebyla vůbec přímočará.

Značky se teď chlubí videem v rozlišení 5K či až za 240 snímků za vteřinu. Každý bězný zákazník si už dnes může najít cestu i k 360stupňové kameře. Jenže všechny tyhle vychytávky tu s námi jsou jen krátce. Respektive, teprve krátce jsou dostupné ve smysluplných cenových relacích. Pojďte s námi tedy do historie akčních kamer zabrouzdat.

Sponzorem této epizody je Asus s ROG Phone 6D! Zjistěte o něm více v odkazu.

Idea akční kamery není rozhodně nic revolučního. Možnost pořizovat záběry z první osoby i v těch neextrémějších podmínkách lákala už v polovině minulého století. V roce 1961 si začal kameru k přilbě montovat parašutista Bob Sinclair. Chtěl diváky do skydivingu vtáhnout, ale usoudil, že běžné záběry natáčené rukou jsou svými otřesy příliš rušivé. Helma je přitom jednou z nejstabilnějších částí těla parašutisty.

Už v roce 1963 se záběry z pohledu první osoby pořizovaly speciálně upravenou kamerou na Měsíci. Astronauti měli tehdy tuto kameru připnutou na hrudi. Inženýři kvůli tomu tehdy museli zařízení silně modifikovat, šance, že by totiž astronauti byli schopni vyměnit film v tlustých rukavicích prakticky neexistovala.

Posuňme se ale k dalšímu výraznému milníku. V roce 1986 došlo poprvé k živému vysílání z „akční kamery“. Na hlavě jí měl motocrossař Dirk Garcia, a na záběry pohledu z jeho první osoby se mohli fanoušci koukat dokonce v televizi.

Všechny jmenované experimenty byly ale nesmírně drahé. Dobře to ilustruje i cena kamery vkládané do helem hráčů amerického fotbalu na počátku devadesátých let. Jediný kus stál v přepočtu takřka půl milionu korun. Akční kamery už ale dlouho výsadou těch nejbohatších nezůstaly a dnes si jednu může koupit prakticky každý.

Už začátkem nového milénia jsme se totiž dočkali muže, který svými ambicemi trh s akčními kamerami přetvořil k nepoznání. Nebo ho spíše vytvořil. Jméno jeho firmy jste totiž slyšeli už skoro určitě: šlo o GoPro.

Příběh první kamery této společnosti je přinejmenším zajímavý. Nichoas Woodman, její zakladatel, v roce 2002 cestoval napříč Austrálií a Indonésií. Jako mladý fanda adrenalinu zde surfoval a dostal nápad. Chtěl pořizovat snímky přímo přitom, když sjížděl vlnu. Na zápěstí si tak přivázal foťák. A adrenalinový zážitek to opravdu byl, tenhle foťák totiž vodotěsný nebyl.

Tehdy byla odolnost fotoaparátu proti vodě výsadou profesionálních fotografů či kameramanů. Woodman to ale chtěl změnit. Začal tak hledat foťák, který by jeho požadavky dokázal splnit. Nakonec ho našel, a jeho výrobci zaplatil, aby jej upravil pro použití s řemínkem na zápěstí.

A tak svět v roce 2004 poprvé spatřil Hero 35mm 0001, první akční kameru od GoPro. Teda, ono vlastně o žádnou kameru nešlo. Byl to fotoaparát, který dokonce fungoval pouze mechanicky –⁠ snímky se zachycovaly na film. Fotit jste mohli až pět metrů pod vodou a to jak na barevný tak černobílý film. A ještě něco; stál v přepočtu pouhých 500 korun.

Už o dva roky později se GoPro přiblížilo formátu kamery, kterou známe dnes. Šlo již o digitální kousek, který dokázal pořizovat desetivteřinové záběry ve VGA formátu a rozlišení 240p.

GoPro se pochopitelně drželo v čele trhu a postupně se dostalo do stavu, kdy nabízí natáčení v až 240 snímcích za sekundu nebo roslišení 5K. Prosnulá je také jeho stabilizace HyperSmooth, která se zvlášť u akčních kamer řádně vyplatí. No a vodotěsnost až do deseti metrů pod vodou je také samozřejmostí.

GoPro vlastné trhu dominuje dodnes. To ale rozhodně neznamená, že se nenašly firmy, které mu chtěly konkurovat.

V roce 2014 vyrostl trh s akčními kamerami meziročně o 44 %, a tak není divu, že se řada firem rozhodla si z tohoto rychle rostoucího odvětví také odtrhnout svou část koláče. Mezi největší konkurenci GoPro patřily Sony, Garmin či DJI.

Právě kvůli rostoucí konkurenci v roce 2015 akcie GoPro během měsíce ztratily třetinu své hodnoty. Od té doby pád zpomalil, ale v dlouhodobém měřítku se nezastavil. A to přesto, že GoPro zabírá se svými kamerami v žebříčcích často i první dvě pozice.

Konkurencí, která stojí za zmínku, je DJI. To vyvíjí kameru Pocket. Zatímco třeba GoPro spoléhá čistě na digitální stabilizaci obrazu, DJI Pocket svůj senzor připnulo na gimbál, který sám dokáže mnohé otřesy eliminovat. Samozřejmostí je i možnost nahrávat ve 4K za 60 snímků za sekundu. Dnes je navíc dostupná už jeho druhá generace.

Akční kamery od všemožných výrobců se od těch, které vytvořilo GoPro, moc neliší. DJI Action je oproti GoPru výrazně menší, i tak ale nabídne natáčení ve 4K za 120 snímků za sekundu či 12MP fotografie. Síla tohoto zařízení ale leží v magnetických přídavných modulech. Mezi dva základní patří jeden s přídavnou baterií a jeden, který zepředu kamery přidá dodatečný displej třeba pro vlogování.

Mezi příslušenství zdaleka nepatří pouze dva zmíněné moduly. Zařízení je samo o sobě prachu a vodě odolné až do deseti metrů, přídavný kryt ale voděodolnost zařízení i s jedním ze dvou dosud zmíněných modulů zlepší až do padesáti metrů.

Modulární design se ale neujmul, a i DJI teď nabízí kameru ve stylu GoPro.

Za zmínku stojí ještě kamery s 360stupňovým zorným polem. Takové totiž trhem s akčními kamerami otřásly a poskytly i běžným spotřebitelům využít zcela nový rozměr videoobsahu.

Tohle byl stručný průlet historií akčních kamer. Od prvních pokusů z druhé poloviny minulého století až po moderní kamery s dříve nepředstavitelnými počty snímků za vteřinu a skvělou stabilizací.