Herní telefony. Možná tyto kousky hardwaru řada z vás zavrhne už jen kvůli tomu, že jde o mobily. Přesto jsou telefony zodpovědné za největší část trhu s videohrami. Dedikovaná herní zařízení, která v klidu strčíte do kapsy tak rozhodně nejsou nějakým nesmyslným výmyslem.

Jak jsme se ale vlastně dostali do stavu, kdy mobilnímu hraní dominuje nadupaný ROG Phone od Asusu? Ukážeme si, že i když se trh s herními telefony může pro výrobce zdát jako ideální způsob pro vydělání velkého objemu peněz, tvorba takového telefonu není nikdy tak úplně jednoduchá. Zabrouzdejte tedy společně s námi do historie telefonů stvořených pro hráče.

Sponzorem této epizody je Asus s ROG Phone 6D! Zjistěte o něm více v odkazu.

Začněme u toho, čím to všechno začalo. Nokia svůj herní N-Gage představila už v roce 2003. Tedy době, kdy byly iPody žhavou novinkou a po dotykových smartphonech ani stopa. Šlo o jakousi mobilní adaptaci GameBoye Advance.

Mobil byl postavený na hardwaru Nokie 3300, jen s větším displejem a také výraznou změnou v designu. Hry jste sem dostávali prostřednictvím speciálních malých kazet. A jako by toho nebylo dost, abyste tuto malou kazetu vyměnili, bylo třeba v prvé řadě vyjmout baterii.

Telefon ale nabízel i řadu pokročilých funkcí, jako možnost hry více hráčů prostřednictvím Bluetooth. Nokia N-Gage se ale asi nejvíce zapsala pro svou atypickou orientaci při volání. Držet jste ji museli horizontálně, proto si vysloužila přezdívku taco telefon.

Nokia ale neskončila tady a později vydala i druhý herní N-Gage telefon. Třetího kousku se série už ale nikdy nedočkala. Místo toho Nokia v roce 2008 představila online obchod s hrami, které šlo hrát i na jejích jiných telefonech, a to dokonce ještě tři měsíce před tím, než Apple předvedl svůj App Store.

Jako další tady máme Gizmondo. To nebylo přímo herním telefonem. Šlo spíše o herní konzoli, která ale podporovala SMS i MMS, takže ji do tohoto seznamu budeme počítat. Zařízení disponovalo 2,7” displejem s rozlišením 320 na 240 pixelů. Našli jste tady ale i zadní kameru či podporu GPS a Bluetooth. Na tehdejší handheld velmi pokročilé specifikace.

Gizmondo si ale mnoho slávy neužilo. Hned měsíc po jeho představení Nintendo v Evropě vydalo DS a ve stejné době Sony rozjíždělo prodej prvního PSP. S omezenou nabídkou jen čtrnácti oficiálních her se konzole Gizmondo tak prodalo nakonec asi jen kolem 25 000 kusů.

Do herních telefonů se pustil i jeden z už tehdy ostřílených výrobců herních konzolí. Sony v roce 2011 představilo telefon Ericsson Xperia Play, na kterém samozřejmě nechyběly čtyři tlačítka, která jsou ikonická pro PlayStation.

Koupit jste si pro pořádnou dávku nostalgie mohli dokonce hry z původního PlayStation One. Telefon značil začátek i konec série Play od Sony, a myšlenka mobilního PlayStationu s ní. Další případ, který ukazuje, že tvorba herního telefonu rozhodně není lehký úkol. Sony se mělo radši držet spíš svého PSP.

A když už zmiňujeme to PSP, tak ještě půl roku před PlayStation Vita se na trh dostalo zařízení, které ho v řadě aspektů dohánělo. Much 3G od Čínského výrobce iReadyGo nabízel herní chytrý telefon s možností připojení k síti 3G - to bylo tenkrát dost dobrý. Běžel na Androidu 2.3.4 a měl pětipalcový displej s rozlišením 800 na 480 pixelů.

Užít jste si mohli 16 GB uložiště a 3 000mAh baterii. To nebylo na v přepočtu asi šest tisíc korun v roce 2011 tak špatné. Na rozdíl od příkladů, které jsme zmiňovali dosud, si Much 3G našel zákazníky a iReadyGo ve vývinu herních telefonů pokračovalo i nadále.

Ještě dlouho předtím, než Asus představil svůj první ROG Phone, se chtěl do prodeje herních telefonů pustit Acer. Jeho Predator 6 nabídnul slibné specifikace včele se 4 GB RAM a na rok 2015 nabušeným procesorem od MediaTek. Společně se čtyřmi dopředu mířícími reproduktory měl potenciál vás do hry opravdu vnořit. Tenhle telefon se ale nikdy na poličky obchodů nedostal.

Na poličky obchodů se ale dostal první herní telefon z dílen Razeru. Razer Phone už v roce 2017 nabídnul displej s obnovovací frekvencí 120 Hz, což bylo na tu dobu víc než slušné. S QHD rozlišením a procesorem nejvyšší řady Quacommu šlo o opravdu nadupaný kousek, který na sebe upoutal pozornost.

Ačkoli jsme se dočkali Razer Phone 2, třetí telefon nakonec nikdy nevyšel, a nejspíš už ani nevyjde.

A zmínku si určitě zaslouží i Moto Gamepad. Nejde sice přímo o herní telefon, i tak ale ukazuje další přístup k mobilnímu hraní – využití příslušenství. V roce 2017 Motorola představila zařízení, které rozšířilo váš telefon o dva joysticky, šipky a několik dalších tlačítek, které se při hraní hodily. Bohužel se ale průměrné telefony v herním výkonu těm, které jsou pro hry stvořené, vyrovnají jen těžko.

Když se dnes řekne „herní telefon“, tak si rozhodně nepředstavíte podobnou monstróznost, jako byla tehdejší taco Nokia. Dnes herní telefony vypadají skoro stejně, jako ty normální, jen jsou často tlustší, mají nějaká tlačítka navíc a samozřejmě RGB. Výrobci se raději než na šílené designy, zaměřují na inovativní způsoby chlazení a cesty, jak do telefonu nacpat co nejvíce výkonu. Což je na jednu stranu trochu škoda, ale na druhou stranu si můžete koupit třeba právě takový ROG Phone, a nemusíte se za sebe na veřejnosti stydět.