Dnes je Spotify tou nejrozšířenější službou pro streamování hudby. Je to příčka zasloužená, právě tahle firma totiž streamování hudby v podstatě stvořila, i když ne vždy zrovna legálními praktikami.

Kliknout kdykoli na prakticky jakoukoliv seriózní skladbu na internetu a hned si jí poslechnout je dnes, i díky Spotify, samozřejmostí. Cesta k tomu, co na poli hudebních streamovácích služeb vidíme dnes, ale nebyla ani zdaleka tak přímočará.

Sponzorem této epizody je Givery.cz. Zakupte kupóny k vánocům přímo zde!

Tohle je Daniel Ek. Jeho jméno jste možná už slyšeli. Aby taky ne, je to právě on, kdo za Spotify stojí. Společně s Martinem Lorentzonem společnost založili v roce 2006, a pojmenovali ji Spotify. Údajně proto, že Ek přeslechl jméno, které na něj Lorentzon volal.

K vytvoření platformy je motivoval tehdejší stav hudebního průmyslu. Po přechodu z „cédéček“ na digitální „empétrojky“ se pirátství rozmohlo do rozměrů, ve kterých nikdy dříve nebylo. Ono není až tak těžké tento rozmach pochopit, jedinou tehdejší možností, jak se k hudbě dostat legálně, bylo zvlášť zakoupit každou skladbu, kterou jste chtěli poslouchat. Na iTunes to znamenalo i 50 korun za jednu.

Myšlenkou Spotify bylo vytvořit alternativu, která by zároveň kompenzovala umělce. Už v roce 2008 tak spustili beta verzi své služby. Poslech hudby nabízeli zcela zdarma, stejně jako dnes jste se ale nevyhnuli reklamám. Cílem platformy totiž bylo přesvědčit vás k přechodu na měsíční předplatné za 250 korun.

Zmíněná beta verze ale nebyla zcela bez poskvrny. Ek a Lerentzon potřebovali do své služby skladby, aby přesvědčili velké hudební vydavatele k poskytnutí licencí. To by se totiž bez funkčního prototypu dělalo jen těžko.

Na platformu se tedy už tehdy dostalo relativně velké možství obsahu. V metadatech skladeb ale často figurovaly parametry naznačující, že nebyly obstarány legální cestou. Několik autorů také mluvilo o tom, že se na Spotify jejich skladby ocitly, aniž by to věděli. Ona alternativa pirátského obsahu tak ve svých začátcích sama pirátila.

Možná tady ale účel světí prostředky. Když si totiž novou službu v roce 2008 vyzkoušeli ředitelé velkých hudebních vydavatelství, byli ohromeni. Prakticky jakoukoliv písničku šlo totiž přehrát okamžitě, jako by celou dobu byla na vašem disku.

Ek byl navíc ve správný čas na správném místě. Obrat hudebního průmyslu totiž rok od roku i kvůli pirátství klesal, a alternativa, která by vydavatelstvím díru v přijmech po konci disků CD alespoň částečně zaplnila, byla vlastně nezbytná.

Čtyři velká americká vydavatelství: EMI, Sony, Universal a Warner Music, od Spotify navíc dostali prakticky za hubičku pětinu celé společnosti. A i díky této nabídce poskytly nové streamovací službě své katalogy. A ony začátky s upirátěnou hudbou byly rychle zapomenuty.

Konkurence Spotify vlastně přišla ještě před ním samotným. Spuštěna už totiž nějakou dobu byla i služba Napster. Myšlenka byla v podstatě stejná: mít všechnu hudbu na dosah několika kliknutí. Napster stejně jako Spotify začal s distribucí upirátěných skladeb, na rozdíl od úspěšnější služby to ale byly hudební vydavatelství, kdo platformu kontaktoval. Napster se v jejich očích stal nepřítelem, kterého se snažili zbavit. A nakonec se jim to díky soudním sporům i povedlo.

Ek při spuštění Spotify využil vlastně tak trošku esenci Steva Jobse. Nebyl prvním, kdo se streamováním hudby přišel. Dokázal ale vytvořit takové řešení, které ohromilo jak uživatele, tak ředitele z vydavatelství. Navíc měl štěstí i v načasování, v roce 2008 už totiž bylo jasné, že obraty hudebního průmyslu zkrátka klesají, a že nemá cenu se upínat k očividně nefungujícím starým praktikám.

A za to, že dnes každoročně nezaplavuje stories na Instagramu Napster Wrapped, můžeme být rádi i my. Sám tvůrce Napsteru totiž uznal, že Spotify bylo technologicky mnohem pokročilejší. Byl z něj dokonce tak nadšený, že ho ukázal svému kamarádovi: Marku Zuckerbergovi.

Právě z téhle doby tak pochází integrace Spotify ve Facebooku a Instagramu. Právě díky spolupráci s Facebookem se Spotify povedlo zjednodušit proces založení účtu a s tím nabrat řadu nových uživatelů, které tak potřeboval. Společnost totiž až doteď přes rostoucí obrat kvůli placení licenčních poplatků prodělává.

Netrvalo dlouho, a cestou Spotify se chtěly vydat i další společnosti. Především šlo o Apple, který spustil svou rivalskou Apple Music a dohodnul smlouvy se známými autory: třeba Taylor Swift nebo Drakem.

Spotify si ale prošlo i některým i kontroverzemi. Celou svou diskografii z platformy stáhla Taylor Swift, která Spotify nazvala experimentem. Navíc jí vadilo, že autory dostatečně finančně nekompenzuje.

Ačkoli se Spotify nezměnil, zpěvačka se nakonec i se svou hudbou na platformu po třech letech vrátila.

Spotify bylo neustále motivováno k tomu, aby svou službu vylepšilo. Aby motivovalo veřejnost k tomu, aby za poslech hudby platila. Proto neustále přidával, a vlastně stále přidává, nové funkce pro předplatitele i neplatící uživatele.

Skvělým příkladem je Discover Weekly, který měl být jen další funkcí. Nakonec se z něj ale stalo mnohem víc, a dnes je jednou z nejdůležitějších aspektů platformy. Podobně se dá mluvit i o Release Radaru, který do jednoho playlistu shrne novou hudbu vašich oblíbených tvůrců.

Za zmínku také stojí teprve nedávno zveřejněná funkce blend, která umožňuje dvěma uživatelům vytvořit společný playlist z jejich neoblíbenějších písniček. A pak je tu samozřejmé každoroční Wrapped, které vám shrne, co jste minulý rok poslouchali nejvíce.

Za hudební trh takový, jaký ho dnes známe dnes, vlastně vděčíme jednomu člověku: Danielu Ekovi. Byl to on, kterému se jako prvnímu podařilo dosáhnout dohody s hudebními vydavateli, aby jeho platformě poskytnuli licence. A byl to také on, kdo tvořil funkce, které dnes pokládáme za samozřejmé.