Herní ovladače se stále stávají větší a častější součástí každého správného herního koutu. Nejen, pokud jste životní fanoušci konzolí, ale i pokud holdujete počítačům. Věřte tomu nebo ne, už i náš Gelu si ho čas od času vezme do ruky. Před pár lety nemyslitelné. Ale ono na tom něco přece je. Možnost se pořádně ponořit do našich židlí, gauče nebo si lehnout do postele a prostě hrát s ovladačem v klíně. Jenže taková situace je až výsledek. Až ten poslední krok. Jemu předchází velmi důležitá otázka – jaký ovladač si vybrat? Možností je hned několik. Hlavně v případě počítačů, do kterých můžete v podstatě připojit cokoliv a zajistit, aby se to jako gamepad chovalo. Pokud si ale sami nejste ovladači jistí, stále jim nevěříte anebo víte, že byste je využili jen občas, asi se vám úplně nechce jít do těch nejdražších mainstreamových třeba od Microsoftu nebo Sony, které dodávají ke svým konzolím.

Vaše oči tak v obchodě sjedou k těm levnějším. A tam se samozřejmě naskýtá úplně jiná otázka. Některým z vás se asi v hlavě vybaví přísloví, že nejste tak bohatí, abyste kupovali levné věci. Takže co – vyberete si něco z té střední třídy? Odpověď zní, že to není úplně špatný nápad. A dnes se proto podíváme hned na tři takové od společnosti Canyon Gaming. Konkrétně na gamepady Brighter GP-02, GPW-02 a GPW-04. Upřímně, jména to nejsou úplně nejlibozvučnější, ale třeba vás zbytek přesvědčí.

Začněme tedy tím nejlevnějším z této nabídky. Drátovým ovladačem Brighter GP-02. Nejsem si jistý, jestli je důvod k názvu přesně takový, ale bright opravdu je. Po zapojení kabelu vám v podstatě ozáří blízké okolí LED páskou obtočenou kolem jeho tvaru. Viditelné je to hlavně z toho důvodu, že téměř celé tělo ovladače je z průhledného plastu. Je to designový prvek, který, buďme upřímní, se nemusí líbit každému. Podle nás na tom přece jenom něco je. Třeba možnost vidět vibrační motůrek v akci, ale člověk si na to musí zvyknout. Zhodnocení nicméně necháme na každém z vás.

O něco zajímavější jsou ostatní funkce, kterými ovladač disponuje. Na to, že jde o ovladač za přibližně 600 korun, toho nabízí opravdu dost. A dokonce i taková, která na běžném ovladači jen tak nenajdete. Tvarem se už na první pohled podobá klasickému xboxovému ovladači, stejně tak rozložením analogových páček do levého horního rohu a do pravé poloviny spodku. Nechybí ani tlačítka A, B, X a Y a samozřejmě D-Pad. Gamepadová stálice. Na vrchní straně těla ale tlačítek najdeme ještě více. Select a Start primárně pro hry, hlavní home tlačítko třeba pro spuštění Big Screenu ve Steamu a následně Turbo, Clear a Macro. K posledním třem až za chvíli. Na zadní straně ovladače je totiž překvapivě hned pět tlačítek. Dvě boční, jedno na každé nožičce, která fungují jako další programovatelná tlačítka ve hrách. Dvě malá a kulatá tlačítka nad tím, která regulují sílu vibrací, a jedno uprostřed. Tím lze buďto úplně vypnout LED osvícení, nebo ho zastavit na konkrétní barvě. V základním režimu se totiž barvy plynule prolínají.

No a teď se dostáváme k těm zmiňovaným tlačítkům Turbo, Clear a Macro. Turbo tlačítko asi většina z vás tuší, co dělá. Po jeho stisknutí a následném stisknutí jiného tlačítka zajistíte, aby ono tlačítko software stisklo několikrát za vteřinu. To je hodně stisků… Nejen v této větě. Turbo jde totiž nastavit až na 20 stisků za vteřinu.

Zajímavější je ovšem tlačítko Macro. Nepřekvapivě si jím můžete vytvořit makra. A právě pro ně slouží zmíněná boční tlačítka na nožičkách. Levé i pravé tlačítko lze dedikovat pro sérii předpřipravených stisknutí, která si jednoduše naprogramujete. Stačí tlačítko Macro podržet, stisknout jedno z bočních tlačítek a vesele si programovat. Zaregistrovat by se měla všechna normální tlačítka kromě pohybu páček. A pokud si tak chcete udělat i něco jednoduchého, jako je přeprogamování horních tlačítek, ať už jde o Select, Start, RB nebo LB, na ty dolní, můžete. Stejně tak jako vytvořit komplikovanější sekvence, pokud to můžete ve hře využít. Klasickým případem jsou třeba nějaká komplikovaná komba v bojovkách. Relativně snadno, byť s pomocí přiloženého manuálu, s ním dokážete ledacos bez dalšího softwaru. A to včetně připojení k počítači, ale také Androidu, Nintendu Switch a PlayStationu 3. Ano, tři. Tam, buďme upřímní, najde ovladač využití asi zcela nejmenší. U Androidu, Switche a samozřejmě PC jsme ale za podporu rádi. Dokonce dokáže ovladač pracovat s X a D-Inputem. V praxi to znamená, že po připojení do PC jsem mohl ovladač používat jak jako xboxový, tak playstationový. Pokud tak hry podporovaly zobrazení ikonek tlačítek pro ovladače PlayStation, mohl jsem hrát i s nimi.

Canyon Brighter GP-02 je vlastně za šest stovek solidní a designově ojedinělý gamepad. Na zadek vás neposadí žádnými revolučními možnostmi, ale působí zkrátka jako velmi dobrá periferie. Má příjemné páčky, avšak tlačítka RB a LB by mohla působit při mačkání trochu lépe. Stejně tak jako spouště RT a LT, u nichž je cítit, že lehce drhnou o plast. Jsou to ale detaily, na které bych si ale za takovou cenu nestěžoval. Snad jen škoda, že je drátový.

Ale to vyvažuje Canyon Brighter GPW-02. To W je pro wireless, kdybyste nepochopili tohle mistrovské přesunutí k druhému z ovladačů. Asi nebude žádným překvapením, když vám řeknu, že je tento ovladač s tím prvním téměř ve všem totožný. Jedinou změnu je právě jeho bezdrátovost. Potažmo přítomnost 800mAh interní baterie. Díky ní ovladač připojíte i k novějším zařízením s iOS a docela mě pobavila zmínka o možnosti propojení s Teslou. To ale z první ruky úplně nevyzkouším.

Co jsem ale vyzkoušel určitě, bylo propojení s Android telefonem, které dle očekávání fungovalo na pár stisků. Během testování jsme přišli i na to, že ovladač podporuje protokol keylinker a nic nám tak nebránilo sáhnout po neoficiální aplikaci. Ta nám umožnila nastavit jak sílu vibrací, tak pole působnosti pro joysticky či například to, po jak dlouhé době se má ovladač vypnout. Možné je i přemapovat klávesy přímo na displeji telefonu, což je značně příjemné. Co víc k tomu říct tomu říct. Snad jen to, že má ovladač přece jen o malé množství funkcí navíc, jako je třeba cyklování zadních tlačítek. Jeden poslední aspekt ale přece vypíchnout musím. Osobně nejsem fanouškem toho, že tento ovladač zvolil místo xboxového rozložení tlačítek to netradičně switchové. Tlačítka A, B, X a Y jsou tudíž zpřeházená a místo Select a Start máte minus a plus. Nejen, že to při hraní her mate, ale tam, kde očekáváte A, tedy dole, je B, a naopak. Pro potvrzení položek v menu tak musíte i na počítači, stejně jako právě na Switchi, mačkat to tlačítko vpravo. To je ale jen má osobní výtka. Vám to naopak může krásně vyhovovat. A pokud si tento ovladač budete kupovat jako doplněk právě ke Switchi, tak je perfektní.

Za přibližně 950 korun si o něm můžete obrázek udělat sami. Mně určitě chybí absence donglu. Pokud tak třeba u PC nemáte Bluetooth přijmač, bezdrátově si ovladač spojíte jen obtížně.

To naštěstí neplatí u našeho třetího gamepadu, na který se dnes podíváme. GPW-04. Ten už se od předešlých dvou odlišuje více. A bohužel musím říct, že ne vždy pozitivně. Z mého osobního názoru mi přijde nejméně zajímavý. A to navzdory faktu, že je ze všech tří i nejdražší. Tvarem se více blíží staršímu ovladači z éry Xbox 360 a je více oblý a banánovitější. Toho jsem upřímně zastáncem. Dokonce je tentokrát průhledné celé tělo, takže je jím vidět víceméně skrz naskrz. Barevné LED osvícení je s předešlými ovladači úplně stejné, včetně režimů. Tím ale výraznější chvála končí, protože už na první pohled je vidět, o které funkce je ovladač oproti GP(W)-02 ochuzen. Na přední straně nenajdete ani tlačítko Home, ani funkci pro makro, zatímco v zadní části chybí obě předchozí tlačítka i možnost regulace vibrací. Jasně, někdo by mohl namítat, že tyto funkce nejsou pro všechny potřeba a někdo ocení čistější design. A vlastně v takovém případě nemám nic proti. Přesto je divné, že zkrátka chybí, aniž by nutně musely.

Je tu ovšem jedna věc, kterou tomuto ovladači odpustit nemohu. Zcela upřímně nechápu, proč fungují zadní spouště jako tlačítka. Plynulé regulace třeba plynu v závodní hře se tu zkrátka nedočkáte. Buď jedete úplně, nebo vůbec. Stejně jako na klávesnici. Je to naprosto zbytečná absence, která upřímně celý ovladač v mých očích sráží. Na druhou stranu chápu, že díky takové změně lze například rychleji zamířit ve střílečkách a vystřelit. Možná se jedná o milisekundy, ale i ty dokážou s takovým zápasem zamávat. 

Čehož už příznivce ale jsem, je přítomnost donglu v balení pro propojení i s počítačem a spojit ho lze i s PlayStationem 4. Vlastně i ten tvar mi v některých ohledech přijde lepší. A za cenu kolem 1000 korun nejde o špatný kousek.

K mému překvapení mi tak v tomto souboji tří titánů střední třídy vyhrává GP-02, na který jsme se podívali jako první. A přitom se jedná o ten nejlevnější kousek, který jsme dneska otestovali. Z toho si můžeme odnést jedno: vyšší cena nemusí nutně znamenat lepší výrobek. Ale možná jsem v tom sám. Určitě nám dejte vědět do komentářů, jaký názor na ovladače máte vy. Nezapomeňte určitě i na lajk a odběr a dokonce si rovnou nyní můžete o každý z ovladačů soutěžit na našich stránkách Techfeed.cz. Tak hodně štěstí každému z vás a uvidíme se zase příště.