Už jste někdy slyšeli definici šílenství? Šílený je dělat pořád dokola neustále to samý. Úplně stejně jako třeba tenhle monitor. Každou vteřinu dokáže vykreslit svůj obraz 240krát. Má přitom rozlišení dvou UHD monitorů, tedy celkově 7680 x 2160 pixelů. Jenom hrubým pronásobením s barevnými kanály se tak dostáváme na přibližně 100 gigabitů za vteřinu, což je pro představu třeba tolik dat, jako má 1900 PDF trilogií Pána prstenů. Okej, těch čísel je fakt hromada a stejně by se blbě pamatovaly. To, co Samsung s novým monitorem G9 Neo udělal, je prostě čiré šílenství a nevěřili byste, kolik věcí by to chtělo před pořízením takového kusku inženýrské dokonalosti promyslet. Pro přiblížení k poněkud lidštějším parametrům mi ovšem nejdřív dovolte rozlomit tento monitor napůl!

Tento text není jenom o monitoru Samsung Neo G9, ale také dalších dvou brášcích Samsung Neo G8 a Samsung Neo G7. Oba také Neo. Spojuje je totiž technologie Quantum Mini-LED. A tak je nejvyšší čas si říct, co to sakra vůbec znamená! Proč přicházet s další zkratkou, když tu dávno máme: LCD, QLED, LED nebo OLED? No, výhoda Quantum Mini-LEDu je totiž to, že se snaží najít to nejlepší mezi těmito technologiemi. Zatímco LED nabízel jednolité podsvícení, ve kterém barvy fungovaly spíše jako takový filtr, který měnil barvu; OLED tohle změnil na jednotlivé diody, které buďto barevně svítí, nebo nesvítí. Tím panel dokáže zobrazit perfektní černou, ale zase trpí možností vypalování obrazu a nižší životností modrých diod. Což prostě v průběhu času vede ke ztrátě barevné přesnosti.

Zcela na rovinu řeknu, že ani Mini-LED není úplně perfektní. Co taky je? Je ale důležité říct, že se jako jediný snaží najít rovnováhu tím, že plochu monitoru rozvětvuje na takzvané dimming zóny. Místo jednolitého podsvícení, filtru nebo kontrolování každého jednotlivého pixelu se tedy podsvěcují konkrétní shluky, které jsou velké přibližně centimetr a každý obsahuje asi 7 tisíc pixelů. Jsou ale natolik malé, že si jich jednoduše nevšimnete a Mini-LED tak běžným uživatelům nabízí stejné výhody jako OLED. A i ten obávaný blooming, tedy efekt přesvětlených okrajů způsobený velikostí stmívacích zón, vlastně není tak viditelný.

Drobný rozdíl ale spatří bankovní účet, kde začíná nevýhoda téhle technologie. Je zkrátka dražší než všechny zmíněné a budete si za ní muset připlatit. Výhodou však je, že Mini-LED je výrazně – a myslíme opravdu VÝRAZNĚ – méně náchylný na vypalování než OLED panel. Takže si vlastně do jisté míry člověk připlácí především za životnost. 

A že minimálně u námi testovaných monitorů budete za tu životnost rádi. Málokterý počítač pod sluncem dnes dokáže utáhnout hry ve 4k nad 100 snímků za vteřinu. Ale za dva, tři, čtyři roky? To už může být situace o dost jistá.

 Jak to myslím konkrétně? Vezměme to postupně a začněme u toho nejlevnějšího z monitorů, které tu dnes mám – G7 Neo. Jde o 32palcový monitor s rozlišením UHD, potažmo 4K a obnovovací frekvencí 165 Hz. Tohle je kousek, který je zdaleka nejblíže plnému využití již dnes. S výjimkou před chvilkou probrané technologie Quantum Mini-LED se jedná o vcelku běžný monitor, který se nesnaží příliš vyskakovat z řady. Svou rychlostí a velikostí se hodí v podstatě na každý stůl a to jak pro práci tak hraní. Z celého dnešního textu tak dokonce může zaujmout vlastně díky své praktičnosti nejvíce.

Koneckonců se bavíme o monitoru s jak 95% barevným pokrytím prostoru DCI-p3, tak podporou Quantum HDR 2000 s jasem, jak název napovídá, 2000 nitů. Takže to fakt září. Stejně jako já, když vím, že se můžu podívat na ještě zajímavější bestie…

Voilá! G8 Neo. Dobře, tady se dlouho zdržovat nebudeme, a to z jednoho jediného prostého důvodu. Oproti dosud probíraném monitoru G7 Neo je tenhle vlastně úplně totožný. Jedinou čestnou výjimkou je obnovovací frekvence, která se ze 165 Hz povyšuje na 240 Hz. Na a když jsme u té rychlosti, je idální čas si povědět něco i o portech.

Oba monitory, které jsme teď rozebírali nabídnou ve své výbavě dvakrát HDMI 2.1 a jeden DisplayPort 2.1. Dále dokáží fungovat jako USB HUB o dvou portech USB-A 3.0 a lze připojit i sluchátka s 3,5mm jackem. Osobně mě zamrzela absence stále více rozšířeného USB typu C. Také nesmím pominout zakřivení obou monitorů o hodnotě 1000 R, takže je můžete mít blíže ocim, nez je u rovnych monitorů obvyklé, což je příjemné a dovolí to i větší vtažení do hry.

Ve své třídě, se jedná o monitor, který má vše co byste od monitoru vůbec mohli chtít. Skvělé rozlišení, barvy, rychlost i pěkné provedení. Oproti předchozímu monitoru, jehož cenu jste mohli vidět v tablu, si za vyšší frekvenci připlatíte přibližně 4 tisíce korun. Ále… To ale finančně není vůbec nic oproti...

57palcová super ultra-wide 240Hz dvakrát 4K 1000nitová 1ms 19kg obluda. Uuuuff… Až se mi z toho postavil HDMI kabel. Teda… DisplayPort! Protože ten dokáže všech těchto čísel oproti HDMI kabelu využít.

Protokol DisplayPortu 2.1 totiž dovoluje výrazně vyššího průtoku dat. Což při kombinaci takového rozlišení, frekvence a HDR prostě potřebujete. Ovšem… má to svá ale. Jednak, podpora je vyžadovaná i na straně vaší grafické karty. A zde mohou příznivci zelené i modré strany zabrečet, protože karty od Nvidie i Interlu nový standard DisplayPortu zatím nepodporují. Vítězí tak akorát AMD s jejich Radeony. Všichni ostatní si prozatím musí u nového monitoru zvolit, z čeho chtějí benefitovat nejvíce. Rozlišení, nebo frekvence?

I navzdory tomu, že by ovšem grafická karta problém nebyla – Nvidie má koneckonců s podporou DisplayPortu 2.1 přijít už s další generací – je tu i otázka výkonu jako takového. Protože zcela upřímně, dneska žádný počítač nerozjede nejnovější tituly v celém rozlišení i snímcích, které monitor podporuje. I samotná grafická karta může odepřít jisté kombinace rozlišení, HDR a frekvencí vůbec nastavit. Znamená to ale že jsou jednotlivé parametry k ničemu? Rozhodně ne! Při sledování filmů využiteje především skvělé barvy a HDR. U práce mnohdy bude stačit například jen poloviční frekvence 120 Hz, ale s plným rozlišením. Na hraní si zase můžete rozlišení trošku snížit, ale za to jet na plných 240 Hz. Hry které podporují super ultrawide poměr stran pak vypadají prostě nádherně. Osobně se mi na tom extrémně dobře hrál Horizon Forbidden West a z jiného soudku například i strategie Songs of Conquest. Místo jednoho monitoru, který se specializuje na barvy, druhého na rozlišení a třetího na rychlost, mám prostě všechno v jednom. A můžu si vybrat, co preferuji, v závislosti na tom, co zrovna dělám.

Monitoru dokonce nechybí picture-by-picture a tak vlastně může být vhodným řešením pro situace, kdy by jste chtěli mít v jednom monitoru hned dva počítače. Pro to má monitor i podporu KVM. Klidně ale můžete jen zapojit dvěma kabely jeden monitor a rovnou si tak ulehčit připínání oken na poloviny. Sám jsem nakonec preferoval jednu velkou plochu, protože pro střihací programy je dlouhá časová osa dokonalá a také jsem zaznamenal že s jedním monitorem mnohem méně prokrastinuji, když nemám nonstop otevřený facebook či discord na sekundárním monitoru. I rozdělení na půlky má ovšem své výhody.

A přesně na tohle je ten monitor navzdory nedostatkům s připojením nebo plném využití skvělý. Vyberu si přesně ty oblasti, kde potřebuju, aby monitor aktuálně vynikal a mám na stole zkrátka jeden panel, který by se dal nazvat takovým all-in-one zařízením. A vzhledem k předtím zmiňované životnosti Mini-LED technologie vlastně není ani tak od věci, že třeba za dva, tři, čtyři, pět let, kdy je šance, že monitor na rozdíl od jeho OLEDových bratrů ještě vydrží, už budou natolik silné počítače, že těch plných specifikací monitoru opravdu využijete i u těch nejnovějších pecek. Takže se vlastně jedná i o takovou investici do budoucna.

Osobně musím přiznat, že i když Samsung Neo G9 je neskutečný inženýrský skvost. Sám bych si ho v současné chvíli asi nekoupil, přeci jen přibližně 56 tisíc za monitor je krapet mimo mou ligu. Cenu zvyšuje hlavně kombinace neuvěřitelného rozlišení s obdobně neuvěřitelnou rychlostí a právě ta rychlost je parametr, který za mně využijí převážně jen profesionální hráči esportových titulů. Sám bych tak spíše víc využil některého z menších bratří z rodin Samsung Neo G7 a Samsung Neo G8. Ty už v konkurenci Mini-LED monitorů mají i mnohem kompetitivnější cenovku. Pokud ale chcete mít prostě to nejlepší co je v dnešní době vůbec možné. G9 je přesně monitor pro vás. Doufám že se vám tak dnešní rozbor líbil a napište mi prosím do komentářů, jakou hru byste si chtěli na podobném kousku vyzkoušet.