Jako malý chlapec jsem se občas cítil, jako bych byl postavený mimo hlavní proud. Když se mne spolužáci ptali, jestli fandím Spartě, nebo Slavii, musel jsem se na dlouho zamyslet, než jsem vydechl parodickou odpověď, že jedině Amfoře. Jakmile by mně ovšem někdo tak před dvěma roky na otázku, jestli je lepší grafika od AMD, nebo Nvidie, odpověděl Intel, sám bych se mu vysmál. A zaříznul mu trenky nebo přinejmenším udělal ohýnek. Ruku na srdce, většina hráčů to asi bude mít obdobně, protože grafiky od Intelu často byly brány spíše jako takové to nutné zlo, díky kterému dokázaly notebooky vydržet na baterce o něco déle. Jenže toto období už zřejmě definitivně skončilo. Poprvé jsem dostal možnost si vyzkoušet skutečnou plnotučnou grafickou kartu od Intelu. A to konkrétně model Arc A770. Nebudu zastírat, že jsem o kartě měl celou řadu předsudků, ale hned zkraje vám můžu říct, že většina obav byla zbytečná a založená pouze na tom, že jsem četl o žalostném výkonu inteláckých grafik ve starších titulech. Pojďme tedy společně všechny předsudky zakopat, hluboce se nadechnout a udělat si konečně vlastní názor.

Na referenčních jednotkách je vždy něco tak nějak zvláště sexy. Už když jsem ve studiu grafiku rozbaloval, tak se všichni pozastavovali nad tím, jak pěkně vlastně vypadá nejen obal, ale i grafická karta samotná. Z prvního pohledu také budete mít jasno alespoň v pár základních parametrech. Pro připojení monitorů dostáváme do vínku jeden port HDMI 2.1 a třikrát DisplayPort 2.0. Celkem tak můžeme připojit čtyři monitory. K napájení poté bude potřeba od zdroje přitáhnout jeden osmipinový a jeden šestipinový konektor. Vedle zdířek pro ně naleznete ještě jednu malou a nenápadnou, která slouží k připojení RGB kontroleru přímo do interního USB základní desky. Napojení je samozřejmě zcela dobrovolné a nemusíte mít ani strach, že byste byli o barvičky ochuzeni, pokud už žádné volné USB na desce nemáte. Grafika dokáže svítit i sama o sobě, jen se oberete o možnost to detailněji ovládat.

Co už na první pohled vidět není, jsou vnitřnosti samotné grafiky. Tady doporučuji zpozornět. Ačkoliv se cenovkou jedná o mid-range grafiku, která by se měla srovnávat například s RTX 3060 či RX 6700 XT, tak její výbava je v mnohém nadstandardní. 16 GB videopaměti v kombinaci s 256-bitovou sběrnicí je věc, kterou konkurence nabízí až u třikrát tak drahé RTX 4080. Než ale přejdeme k testům jako takovým, pojďme se tedy zaměřit na to, jestli na grafice nějaké hry vůbec budeme schopni spustit.

Největší strach jsem měl právě z mnohých prastarých titulů. A vzhledem k tomu, že mnoho z nich dodnes hraju, prostě jsem je musel zkusit. Bezpečně mohu říct, že jsem spustil všechny. DOSovky jako Quest for Glory, Doom či Prince of Persia díky emulátorům fungovaly samozřejmě naprosto bez problémů. Ještě aby ne, tyto hry skoro fungujou i bez grafiky. Trošku jsem ale doufal, že grafiku potrápím obskurně nízkým rozlišením raných Windows her, a tak jsem zkoušel na 4K monitoru roztahovat například Jazz Jackrabbita a Gexe v rozlišení krásných 640 na 480 pixelů. Naprosto bez problémů. Přišel tedy čas zkoušet trojrozměrné tituly. V tomto případě jsem sáhnul po titulech z rané XPéčkové éry a právě tyto staré enginy stavící na DirectX 9 či starších by měly dělat trable největší. U Neverwinter Night jsem tak například zjistil, že hra neumožňovala zapnout jisté dodatečné efekty a trochu se trhala. Hra ovšem celkově nebyla stavěna na 4K rozlišení a stačilo tak přepnout do 2K a vše už běželo plynule. Velmi obdobné problémy vykazoval i původní Serious Sam: First Encounter. Ten například při hraní ve 4K limitoval snímky za vteřinu na 30, ale ve 2K už hra běžela na 60. Výš jsem ovšem měřič nebyl schopen dostat. Za to ovšem mohl fakt, že nastavení neumožňovalo přepnout vykreslování do DirectX režimu, ale běželo pouze na staré verzi OpenGL. Pořád se ale jednalo o celkem snesitelné kompromisy. Že na Intel grafikách si nezahrajete staré hry? To ale blbost, proč jsem to vůbec testoval?!

Pustil jsem se tedy do novějších titulů, které používaly pro svůj běh DirectX 10 či vyšší a vše běželo ještě plynuleji. A to i navzdory vysokému rozlišení a nejnáročnějšímu nastavení, co mi hry dovolovaly. Ve všech případech hry svou snímkovou frekvencí dalece předbíhaly maximálních 60 Hz, které mi monitor nabízel. Ačkoliv v této kategorii středně starých her dokáží jiné grafické karty dosahovat mnohem vyšších čísel, stále se vůbec nejedná o špatné výsledky.

Teď se ale pojďme přesunout do segmentu, který je pro všechny pravděpodobně nejzásadnější, a to jsou hry velmi aktuální. Začněme Fortnitem. Ten jsme rozehráli po vzoru Epicu na epické detaily. Hráli jsme samozřejmě ve 4K a použili jsme interní upscaling. Mírně šetřit jsme museli pouze u anti-alisingu, kde bylo potřeba sáhnout po temporálním algoritmu. Snímky pak ale bez problémů létaly kolem 75. Po zapnutí globální iluminace skrz Lumen jsme se stále drželi na přibližně 44. Znovu opakuju, ve 4k. Když rozlišení snížíte, snímků bude víc.

Pokud to ovšem chceme s ray tracingem myslet vážně, nemohli jsme se vyhnout Cyberpunku. Tam jsme opět používali upscaling, ovšem tentokrát přímo od Intelu. Konkrétně XeSS 1.1, a to na nastavení výkonu. V něm jsme s vyššími detaily a dle CD Projektu s nízkou úrovní ray tracingu dosahovaly na hodnoty fps kolem 34. Intel Arc A770 se tak rozhodně dá používat i na hry s ray tracingem. Přesto ovšem doporučuji nekombinovat to s 4K rozlišením. Jakmile jsme ho totiž snížili na 2K, snímky se pohybovaly kolem velmi příjemně hratelných 53. 

Jako poslední z novějších titulů jsem si schválně nechal Hogwarts Legacy. Z her, co jsem měl aktuálně k dispozici, nabízí totiž nejširší možnosti zkoušení různých upscalingovacích technologií a dají se tak dobře porovnat mezi sebou. Kromě FSR 2.2 a XeSS 1.1 hra nabízí také Nvidia NIS, což je softwarová obdoba DLSS. N avzdory tomu, že je Intel v těchto technologiích nováčkem, tak předvádí velmi slušný výkon. Jen upozorňuji, že FSR a DLSS ve třetí verzi s generováním snímků na tom může být ještě o řád výš.

S hraním her velmi úzce souvisí ještě jedna věc, a tou je jejich nahrávání a případně vysílání. Právě na tomto poli má A770 ještě jedno skryté eso v rukávu: hardwarová akcelerace kodeku AV1. To je taková vycházející hvězda na poli kodeků. Ve zkratce umí prostě dobře komprimovat datový tok. Nahrávky tak s menší velikostí souboru můžou mít vyšší kvalitu. Jenže bez hardwarové akcelerace je jakákoliv manipulace s těmito soubory značně náročná. Například Nvidie podporu pro tento kodek přidala až v rámci čtyřtisícové generace RTX grafik.

Vyzkoušení tohoto kodeku je dokonce celkem extrémně jednoduché. Řídící centrum grafiky zvané Arc Control totiž má přímo v sobě pár šikovných nástrojů. Jedním z nich je právě záznam videa. Tam si můžete velmi přehledně nastavit všechny parametry a musím přiznat, že rozhraní mi připadá výrazně příjemnější než například u GeForce Experience, jen mi trošku chybí klávesová zkratka pro spuštění a zastavení nahrávání. Výsledné natočené soubory nicméně vypadají velmi dobře, jen se mi moc nevyplatilo hrát s přednastaveným bitratem. Po zkušenostech s běžným AVC nahráváním jsem zvyklý zvyšovat bitovou rychlost až někam k 50 megabitům, což mělo za následek sekání celé nahrávky. Při tom to ale kvalitativně nebylo potřeba. Doporučuji se tak držet přednastavených hodnot anebo se připravit na trošku toho ladění. Nebo použít externí nástroj jako OBS.

 K dalším bonusům připraveného softwaru patří možnost přímého vysílání a můžete si také nechat zobrazit překryvnou vrstvu s mnoha detailními informacemi o využití systémových prostředků a hlavně grafiky. Doufám, že brzy v tomto přehledu bude možnost zobrazení aktuálního počtu snímků za vteřinu, které mne mnohdy ze všeho zajímají nejvíc.

Her už bylo dost. Je na čase začít konečně něco dělat. Jak jsem na začátku zmínil, Intel Arc A770 disponuje 16 GB videopaměti a ačkoliv herním výkonem se řadí někde k RTX 3060 či 70, pokud se zaměříme na produktivitu, tak se mnohdy blíží spíše vykonu RTX 4070. Nejvíce v tomto ohledu benefitují samozřejmě aplikace hodně náročné na množství videopaměti. Velmi příjemně se tak pracuje jak s Photoshopem, tak i s video editačními nástroji, jako je Premiera, After Effects či Resolve. Aplikace zaměřené spíše na surový výkon jako Blender poté z paměti už nebenefitují tolik.

Intel Arc A770 je sexy grafika. To jsem pochopil už při rozbalení. Přesto jsem v sobě dlouho držel pochybnosti ohledně možností jejího využití a upřímně jsem se trochu bál, že na ní půjde slušně hrát jen Fortnite a další DirectX 12 tituly. Tyto předsudky ovšem Intel zvládl jeden po druhém důkladně rozstřílet a do tvrdého souboje s konkurencí v podobě Nvidie i AMD vstupuje skutečně se zdviženou hlavou. Příjemné ovládací rozhraní, monstrózní paměť a i slušný výkon pro hraní ve 2K dělá z Intel Arc A770 skutečně kompetitivní kartu. Nad kterou se v cenové hladině do 10 000 Kč vyplatí přemýšlet. Přímo tento model se již nevyrábí, karty se stejným čipem již produkují výrobci jako ASRock, Acer a další. 

Jak jsem si na začátku dělal srandu se zaříznutím trenek všem fandům Inteláckých grafik… jokes on me. Měl bych si je teď vytahat sám. Pokud by mi šlo čistě jenom o hry, tak bych taky samozřejmě slintal nad grafickými kartami za 40 tisíc a nechal do sebe pouštět raytracing do žíly. Jenomže já na počítači i pracuju a to dost často s videem, kde má tato grafika nesporné výhody. A to i v tom, že pro její pořízení není třeba prodávat ledvinu. Až si tedy budu příště vybírat grafiku, budu mít nad čím přemýšlet. Do komentářů mi tak prosím napište, jak po tomto videu vidíte vy a klidně přihoďte, že mám mizerný vkus na hry!