Člověk to slýchává od technologických entuziastů skoro furt. Brýle pro virtuální realitu jsou fajn, ale co kdyby to byly jenom klasické brýle, ať na sobě nemusíte mít helmu? A u chytrých brýlí se zase často mluví o tom, že by bylo hezké, aby fungovaly více jako kompletní displej, ne jenom jako malá projekce, která je dostatečná pro rozšířenou realitu, ale ne o moc víc. Tohle je něco, co dělá třeba společnost XREAL ve svými AR brýlemi. A teď to dělá i ASUS, který právě s XREAL spojil síly, aby vznikly ASUS ROG XREAL R1. Herní brýle s 240Hz micro-OLED displejem za dvacet tisíc. Stojí to ale za to?

Na úvod bych rád řekl, že je to poměrně zajímavý kus technologie, jehož jednotlivé součásti jsou nadmíru zajímavé. Ale na druhou stranu vlastně jako celek tak úplně nevím, komu přesně je doporučit. Jinými slovy, nepřijde mi to jako produkt pro běžného spotřebitele a ani pro hardcore gamery, na které se cílí především. To primání, co v nich ale vidím (haha), je potenciál. Obří potenciál pro to být přesně na pomezí mezi extra pohodlným VR headsetem a mnohem chytřejšími a stylovějšími chytrými brýlemi. No a protože jde o ASUS, tak rovnou jako náhražka výkonných herních monitorů. Věřím, že nadcházející generace tohoto konceptu by mohly spojit specifikace, technologie i design pro to, abychom skutečně dostali všechny tyto vlastnosti naráz. Pro teď ale spíše slouží jako krásná technologická ukázka a jakýsi proof-of-concept, který i tak dokáže něčím zaujmout a překvapit.

Více o herních brýlích ASUS ROG XREAL R1

Už na první pohled uvidíte – nebo podle nastavení možná právě neuvidíte – že do jisté míry fungují brýle jako sluneční se zatmavenými sklíčky s elektrochromatickou vrstvou, kterou lze nastavit do tří intenzit. Sklíčka tak mohou být téměř průsvitná, či úplně zatemněná, kdy přes ně nevidíte pomalu ani vy. Dají se tak v pohodě nosit i venku. Jinými slovy, velmi efektivně řeší asi největší problém téměř jakéhokoliv displeje telefonů nebo handheldů. A to fakt, že na ně prostě přes to slunce pořádně nevidíte. Jenom při nošení venku bacha – oficiálně nemají IP ochranu, takže raději nepoužívat v dešti.

Bod číslo jedna tedy splněn téměř na jedničku, i když bych uvítal, kdyby šla intenzita nastavit detailněji. V domácím prostředí bych ocenil ještě větší průsvitnost, zatímco třeba v šeru není potřeba tónování sklíček mít vůbec zapnuté a na druhý stupeň ze tří už v podstatě nevidíte okolí. Problém je, že když je tónování jenom na prvním stupni, sklíčka jsou poměrně průsvitná i z pohledu ostatních a budete s brýlemi vypadat upřímně trochu hloupě. Sklíčka jsou totiž od vašich očí poměrně daleko a působí nepřirozeně vystouple dopředu. A za to může jejich druhá část, kterými jsou poměrně mohutné hranolové čočky. Ty vlastně dovolují celou tu zobrazovací technologii a fungují na takzvaném „birdbath“ principu, který se dá do jisté míry připodobnit třeba tomu, jak fungují čtecí zařízení. Displeje brýlí se totiž nachází v jejich horní části, v obdobně mohutném rámu, a vyzařují obraz do samotných prizmatických čoček, kde se obraz poté odráží ven, potažmo do vašich očí. Jinými slovy je to takové docela high-tech zrcadlo, které obraz zvětšuje a upravuje, aby pro oči vypadal přirozeně. Alespoň když koukáte do jeho středu.

Zatímco tedy tyto čočky dovolují, aby se obraz hezky vyplnil po celé jejich ploše, jsou náchylné na optické neduhy. Kolem středu je obraz čistý a kvalitní, ale do čím většího kraje koukáte, tím více chromatické aberace, respektive rozmazání, a neostrosti se objevuje. Přiznám, že jsem byl překvapen, že to nebylo tak drastické, jak jsem očekával. Většinou to bývá dost zásadní problém, ale tady jsem ho tolik nevnímal. Obraz byl i tak po krajích o něco horší, takže pokud chcete třeba číst text, je pořád lepší fyzicky otočit hlavou a vycentrovat ho. Což se týká i věcí, které chcete vidět v reálném světě, protože většinu času stejně koukáte přes tyhle čočky, i když jsou brýle třeba úplně vypnuté.

Naštěstí u obrazu z displeje to jde mitigovat softwarově. Brýle totiž mají software s dostatečně komplexním nastavením. A nastavit si tak můžete velikost obrazovky i její vzdálenost od 1 do 10 metrů. Můžete si tak z obrazu před sebou udělat plátno v kině, náhradu mobilu nebo cokoliv mezi tím. Osobně jsem upřednostňoval obrazu zhruba o velikosti monitoru. Je to to, na co jsem zvyklý nejvíce, a na můj vkus obraz vyplňoval plochu brýli nejlépe. Problém větších obrazovek totiž je, že se začne obraz velmi rychle ukrajovat a mizet vám ze zorného pole dost rychle. Koneckonců, hranolové čočky vyplňují zhruba jen polovinu celé plochy sklíček. Jinými slovy to působí, jako byste se na obraz dívali ještě skrze třeba kartonovou krabici. Což by případně mohlo pomoct s kinetózou, ale v takovém případě už mi jako lepší alternativa přijde spíše ta malá obrazovka. Kterou si navíc můžete šikovně posadit do úplného rohu s velikostí od 53 do 83 palců. Za mě je to velmi šikovný mód ideální na procházky i trochu běžnější fungování, když se třeba chcete trochu pasivně a občas aktivně dívat na YouTube a podobně. Jen mě v případě procházek specificky zklamalo, že se brýle s pohybem lehce klepou, a tím se klepe i obraz jako takový, i když jsem si na to po chvíli zvykl.

Mezi dalšími módy pak najdeme možnost „follow“, kdy obraz zůstává ve středu bez ohledu toho, kam koukáte. Zapnout jde i „smooth follow“, kdy se za vámi obraz lehce táhne, pokud je vám to příjemnější. A k dispozici je i „anchor“. Tím lze obraz zakotvit v konkrétním úhlu a když se prostě otočíte pryč, obraz zůstane jakoby v prostoru tam, kde jste ho nechali. Ideální třeba jako další monitor k počítači. Je nutné mít ovšem na paměti, že brýle mají jenom tři, nikoliv šest stupňů volnosti. Sledují tak úhel hlavy, nikoliv pozici. Pokud se posunete někam jinam fyzicky, nebo byste se třeba chtěli k obrazu nahnout a něco si zblízka přečíst, nemůžete. I přesto má anchor režim svoje výhody, jako je třeba to, že se můžete po ploše obrazu jednodušeji rozhlížet. Tak, jak bylo řečeno, aby to hlavní, na co koukáte, jste měli uprostřed vize pro čitelnost. A rychlý čip brýlí ukotvení zvládá skvěle – obraz nijak neodplouvá a drží na místě opravdu dobře. I když je při rychlejším pohybu hlavy vidět takové lehké roztřesení hlavně textu a různých nebo jemnějších linek a okrajů.

Pokud by vám ale šest stupňů volnosti opravdu chybělo, společnost XREAL prodává speciální modul, který lze nainstalovat mezi čočky. Čímž se zpět dostáváme k fyzickému designu brýlí a za mě asi největšímu kroku vedle. Právě v důsledku celé technologie jsou displeje brýlí ukryty v horní části rámu, který, jak už jsem zmiňoval, je poměrně masivní. A to znamená, že i docela nemile zasahuje do horní části zorného úhlu při nošení. Zní to jako maličkost, ale fakt mi to vadilo. I to přidává na celkové hmotnosti brýlí, která dosahuje kolem 90 gramů. Což není na brýle málo, ale zásadní problém to sám o sobě není. Trochu horší je to v kontextu toho, že většina váhy spočívá na nose a po pár hodinách nošení nejsou zrovna nejpříjemnější. Nejlépe se mi tak nosily, když jsem je měl posazené nejblíž očím, tedy co nejvýše na nose, kde mi tolik nepřekážel rám s displeji, ale zase do něho naráželo čelo. Prostě jsem neustále hledal ideální stav, kde bych měl co nejmenší pocit, že něco na té hlavě mám, ale nenacházel ho. Trochu jsem očekával, že tomu pomůže nastavitelnost nožiček se třemi úrovněmi o 3,5 stupňů, což pomohlo. A navíc mi nebylo zprvu moc příjemné vůbec nožičky brát a tahat za ně, dokud trochu nekřupnou. U jejich zbytku pak není vyloženě moc co řešit. Na zadní straně té levé najdete USB-C port, vpravo zase tlačítka na ovládání. Na obou pak direkční reproduktory laděné společností BOSE, ale nečekejte kdovíjak zásadní kvalitu, hloubky nebo to, že ostatní nebudou slyšet co si pouštíte. Herní zaměření pak potvrzuje také RGB osvícení. V neposlední řadě nechybí mikrofony, které zní asi nějak takhle, posuďte sami. Součástí balení jsou rovněž jiné velikosti nosních opěrek a odnímatelný rámeček, do něhož se dají vložit dioptrické čočky. Jedna z věcí, které musí brýle také řešit a možná vás to na první dobrou netrkne, je i rozpětí čoček. Proto jsou brýle nabízeny ve dvou variantách a nesrovnalosti se dají doladit softwarově, takže případně bacha, na kterou verzi koukáte.

Nicméně, dlouhou dobu se tu furt točíme kolem displeje, takže si konečně pojďme probrat i ten. Koneckonců je to asi nejdůležitější součást brýlí a také jeden z důvodů jejich vyšší cenovky kolem 20 tisíc korun. Jo, je to pálka. Na druhou stranu, mrkněte na to z tohohle úhlu – brýle mají dva 0,55palcové FullHD micro-OLED panely s jasem 700 nitů, barevným pokrytím 106 % sRGB, hustotou pixelů 40 PPD (což je nadstandard), odezvou 0,01 ms, motion-to-photon latencí (potažmo latencí systému) 2 až 3 milisekundy a také obnovovací frekvencí až 240 Hz.

Jinými slovy, v segmentu AR brýlí je tohle poměrně šílená nálož. Je tu však jedno velké ale právě u těch 240 Hz a klíčového slova „až“. Technicky vzato panely skutečně tuhle frekvenci podporují. Ta nativní je ale „jenom“ 120 Hz a osobně bych ten větší počet tak moc neřešil. Při zapnutí 240Hz režimu se totiž vertikální rozlišení sníží na polovinu a je následně upscalováno nahoru, čímž vzniká – ve spojitosti s rozmazáním na okraji zorného pole kvůli čočkám – dost nepříjemná pixelizace. Ve středu vize je vše pořád super a horizontální rozlišení je stejné, ale koukání nahoru a dolů – kde třeba v případě her většinou bývají nejdůležitější prvky rozhraní – není moc příjemné. Nebo když třeba v závodní hře, kde takovou snímkovou frekvenci možná oceníte nejvíce, sledujete horizont kopce a místo ostré hrany vidíte pixely.

Čímž se vlastně obloukem dostávám zpět k tomu, že Asus ROG XREAL R1 slouží především jako úžasná ukázka technologie a toho, na jak malý prostor jde nacpat něco tak šíleného, co prostě funguje. Ale, jak jsem také zmínil, má to prostě své vady a dostatečný počet „ale“, že je aktuálně těžké definovat jednotnou skupinu lidí, pro které jsou brýle vyloženě vhodné. Na druhou stranu, umí celou škálu zajímavostí, které se hodí pro různé aplikace. Například disponují režimem Instant3D, který softwarově vytvoří pocit prostorovosti a překvapivě dost funkčně, i když za cenu nižšího rozlišení a obnovovací frekvence. Nechybí samozřejmě možnost nastavit jas, teplotu barev a při připojení k počítači i podpora HDR. Kde rovněž budete moci naplno využít změny poměru stran třeba na 21:9 nebo dokonce 32:9.

Navzdory tomu všemu ale zůstává spousta věcí nedořešená nebo nepříjemná. I přes monochromatická sklíčka a vysokou hustotu pixelů není ostrost obrazu vyloženě nejvyšší. Respektive nečekejte, že to nahradí tradiční displej. A v případě her mi přijde za velký přešlap to, že panely nepodporují žádnou obdobu vertikální synchronizace, takže obzvlášť v 240 Hz režimu, pokud hra neběží konstantně na tomhle limitu, může a bude docházet k trhání obrazu. To se může dít u 120 Hz – nebo i 60, ke kterým se obnovovací frekvence sníží se zapnutým HDR nebo Instant3D efektem – ale tam je méně pravděpodobné, že byste těch snímků ve hře na rozlišení FullHD v dnešní době nedosáhli. Podpora 240 Hz mi tak přijde spíše jako marketingový tahák a náhled do potenciální budoucnosti, zatímco v základu nastavených 120 Hz, i vzhledem ke zmiňovánému rozlišení, jako ten skutečně zamýšlený zážitek.

Přímo jsem to nezmiňoval, ale pozornějším z vás zajisté došel ještě jeden specifický fakt brýlí. A to je nutnost jejich napojení ke zdroji obrazu. Z čistě pragmatického hlediska to dává smysl. Kdyby se výpočty musely dít u brýlí, vznikalo by dost nepříjemné teplo přímo u očí. To by se muselo chladit a ještě by musely mít brýle svou vlastní baterii, takže by se zvětšily. No a vlastně by se z nich stalo to, co dneska známe jako VR headset. Na druhou stranu se technologie pořád zmenšuje a dost pravděpodobně taková realita jenom otázkou času. Nebo realita, kde se třeba brýle jen připojí k powerbance a obraz se bude posílat přes wi-fi. Ještě tam ale úplně nejsme.

Abychom ale byli fér, ono zase napojení brýlí ke zdroji není kdovíjaký problém. Obzvlášť, když ten zdroj je mobil (iPhone i Android) nebo handheld, nejen třeba ASUS ROG Ally, ale rovněž Steam Deck, který stejně držíte v ruce a tedy poměrně v blízkosti. Obě zařízení prostě spojíte kabelem, do brýlí se obraz hned začne promítat nebo duplikovat a máte vystaráno bez nutnosti nějakého sáhodlouhého nastavování, instalace softwarů nebo podobně. Což je zase velká výhoda a příjemnost, ne že ne. Součástí balení je také ROG Control Dock, který řeší jeden zásadní nedostatek. Slouží jako můstek mezi zařízením, které nemá výstup obrazu přes USB-C, a samotnými brýlemi. Jmenovitě tak jde o stolní počítače a konzole.

Dock nabízí dvě HDMI 2.0 a jeden DisplayPort 1.4, což by mělo v praxi znamenat podporu právě FullHD až 240 Hz, případně 4K v 60 Hz. Protože lze dock nabíjet i díky USB-C portu, nemusí se zároveň při připojení nad rámec běžného užívání vybíjet i zdroj obrazu. Připojení brýlí k docku pak dovoluje pár dalších funkcí navíc. Tlačítka na brýlích se vypnou a vše je potřeba nastavovat na docku – což mi upřímně nepřijde jako nejlepší řešení, respektive ho moc nechápu, ale budiž. K dispozici najednou budete mít třeba řadu barevných režimů i specifických vlastností pro hry, tedy zapnutí crosshairu, ukazatele snímků za vteřinu, zapnutí stopek nebo zvýraznění stínů. Tím vlastně zajímavost docku končí, svůj účel plní skvěle.

Což mě ve finále dostává k finálním pocitům, které jsou přesně takové – hledající kompromis. Kompromis mezi tím být férový a uznat, jaký kus technologie a v jakých ohledech jsou Asus ROG XREAL R1 poměrně fascinující vizí budoucností. A kompromisem mezi tím upřímně říct, že v aktuální chvíli a hlavně s danou cenovkou se mi těžko představuje, kdo by dokázal brýle skutečně naplno využít. Nicméně to, co jsem řekl v úvodu, platí. S dalšími iteracemi a postupem technologií by přesně podobné zařízení mohlo nahradit chytré brýle, virtuální realitu a snad možná i ty monitory. V každém případě bylo úžasné mít možnost si vyzkoušet, co už je i se současnými technologiemi vůbec možné.