Nedostatek procesorů se vrací, dodací lhůty vzrostly na 25 až 30 týdnů

Dodací lhůty serverových procesorů se podle nové analýzy protáhly na 25 až 30 týdnů. Za běžných podmínek přitom firmy čekají přibližně 16 až 20 týdnů. Trh vnímá prodloužení lhůt jako další signál rostoucího tlaku na výpočetní infrastrukturu. Po několika letech, kdy se nedostatek kapacit řešil hlavně u grafických čipů, se pozornost stále více přesouvá také ke klasickým serverovým procesorům.

Za změnou stojí především rychlý nástup agentní AI. Nová generace asistentů už nemá pouze odpovídat na jednotlivé dotazy, ale samostatně plnit vícekrokové úkoly, pracovat s prohlížečem, aplikacemi a dalšími nástroji a zůstávat připravená k činnosti delší dobu.

Oproti klasickému chatbotu proto potřebuje výrazně více průběžně dostupného výkonu. Výpočetní kapacita tak není vytěžována jen při samotném zadání, ale po mnohem delší dobu.

Dobře je změna vidět na službách, které každému uživateli přidělují vlastní izolovaný virtuální počítač s prohlížečem. Virtuální prostředí může zůstat připravené k další práci i po zavření aplikace, takže infrastruktura musí počítat s obrovským množstvím současně běžících instancí.

Rozšiřování podobných agentů navíc postupně přenáší model nepřetržitě dostupného virtuálního stroje i do běžných spotřebitelských zařízení. S každým dalším uživatelem proto roste tlak nejen na AI akcelerátory, ale také na procesorová jádra, paměť a servery.

Přesný rozsah budoucí spotřeby procesorů se stále odhaduje obtížně. Modelový scénář se 100 miliony denně aktivních uživatelů a průměrnou dobou používání kolem dvou hodin denně počítá přibližně s 25 miliony současně běžících virtuálních strojů.

Při konzervativním poměru půl fyzického jádra na jeden virtuální stroj by šlo zhruba o 12,5 milionu procesorových jader. Výsledek se může výrazně měnit podle míry sdílení výkonu, optimalizace infrastruktury i podle toho, jak náročné úkoly budou agenti skutečně vykonávat.

Do vývoje navíc vstupuje Jevonsův paradox. Vyšší efektivita a nižší cena jednotlivých úloh nemusí celkovou spotřebu výpočetního výkonu snížit. Naopak může vést k tomu, že lidé začnou AI používat častěji, déle a pro větší počet úkolů současně. Další odhady proto počítají s výrazným růstem procesorových nároků datacenter. Zatímco klasická AI infrastruktura může potřebovat kolem 30 milionů procesorových jader na jeden gigawatt kapacity, u agentní AI se odhady dostávají až ke 120 milionům jader. Pokud se podobný způsob používání AI rozšíří ve velkém, mohou se serverové procesory stát jedním z dalších úzkých míst celého odvětví.