Tradiční superpočítač zvládá spolehlivě simulovat molekuly o desítkách atomů. Jakmile se jejich počet zvýší na stovky, tedy na úroveň relevantní pro vývoj léčiv a pochopení bílkovinných struktur, výpočetní složitost roste exponenciálně a klasické systémy naráží na fyzikální strop. Problém brzdí farmaceutický výzkum desetiletí a nutí vědce spoléhat se na empirická data a strukturální analogy namísto přesných simulací z principů kvantové mechaniky.

 Kvantové počítače mají tento strop eliminovat. Konkrétním dokladem posunu je spolupráce firem AstraZeneca, Amazon Web Services, IonQ a NVIDIA, která v červnu 2025 demonstrovala kvantově akcelerovaný výpočetní chemický workflow pro chemickou reakci využívanou při syntéze malých molekulárních léčiv. Šlo o první případ, kdy byl kvantový přístup k simulaci reálné farmaceuticky relevantní reakce ověřen experimentálně.

Mechanismus, jímž kvantové simulace transformují vývoj léků, spočívá ve schopnosti přesně modelovat interakce proteinů s potenciálními léčivy ve vodném prostředí, tedy za podmínek odpovídajících reálnému biologickému prostředí. Výsledkem je, že farmaceutické týmy mohou vyloučit nevhodné kandidáty dříve, než vstoupí do nákladných preklinických studií, kde dosud padá většina z oněch 90 % projektů, jež nikdy nedojdou ke schválení.

Za vývojem léčiv ale kvantová technologie zasahuje do medicíny i cestou diagnostiky. Třetím pilířem medicínského uplatnění kvantových technologií je pak precizní medicína, tedy přizpůsobení léčby konkrétnímu genetickému profilu pacienta.

Zdravotnictví by se tímto přesunulo od reaktivního modelu, kde lékaři léčí nemoc poté, co se projeví, k prediktivnímu a preventivnímu přístupu, jenž zasahuje dřív, než symptomy vůbec nastanou. Vývoj léku by tak byl zkrácen o více než polovinu.